V sobotu 29. 5. 2010 jsme se jako hosté zúčastnili závodů o Pohár starosty obce v Římově, který se konal u příležitosti 115 ti letého výročí založení SDH v Římově.

Zahájení soutěže bylo ve 13:30 hodin. V našem týmu došlo k drobnému nedorozumění ohledně času odjezdu, a tak jsme do Římova dorazili s velkou slávou a za smíchu ostatních až po zahájení. Protože se jednalo o oslavy, byl zde naplánován jak klasický útok, tak i velmi netradiční „srandamač“. Vše mělo sloužit k pobavení početného obecenstva a k ukázce zdatnosti a zručnosti dobrovolných hasičů z okolních obcí.

Náš tým si moc velké naděje na umístění nedělal, neboť nám před závody onemocněl košař Olda Muška, a tak jsme museli hledat náhradníka. Nakonec šel koš dělat Jirka Dokulil (tuto disciplínu vůbec poprvé – jinak je to proudař) a na místo Jirky šel Aleš Chaloupka (pravý proud dělal taky poprvé – jinak to je masér týmu). Ostatní závodníci dělali to, co měli natrénováno. Letos trénovali jen jednou. Levý proud dělal – Michal Špaček, rozdělovač – Petr Nováček (zaskakoval za Pavla Dokulila, který vozil děti ávií na Dětském dni), béčka – Karel Řídký, savice – Radek Kašpárek, strojník – Petr Piálek. S takto poskládaným týmem jsme se postavili na start s přáním doběhnout. No a doběhli jsme k naší velké radosti ze všech týmů nejlépe s časem 27:34. Po této první klasické soutěži následoval již zmiňovaný SRANDAMAČ.

Závod začínal tak, že tým vybíhal z ávie. Všichni museli proběhnout slalomovou dráhu -  proskákat pneumatikami, podlézt zábradlí, přelézt průlezku a přeskočit zábrany. Poté následovalo řezání klády, běh přes lávku, přeskakování potoka a sprint k základně. Celá tato překážková dráha měřila kolem 300 metrů.

Poté co jsme se uřícení dopotáceli k základně, následoval požární útok. Nebyl to klasický útok, ale zase „mordárna“ na nás, už takhle značně vyčerpané běžce. Vše jsme si museli přinést k mašině ze vzdálenosti cca 20 metrů a zase běžet s hadicemi k terčům. Cestou museli oba proudaři Jirka s Michalem a Petr, který táhl rozdělovač, prolézt s hadicemi oknem. Nakonec se vše zdárně podařilo, terče byly sraženy a my všichni zralí na sanitku nebo alespoň na pořádného panáka.

Náš výkon byl oceněn bouřlivým potleskem a náš čas byl opět nejlepší. V tomto závodě nás nakonec překonali pouze hasiči z Lesonic.

Pořadí obou soutěží se sečetla a náš tým vyšel z tohoto klání jako absolutní vítěz. Z osmi závodících týmů jsme získali krásný pohár za první místo. Pořadatelé nám na samotný závěr vypustili z klece sele – určené vítězům – a my se ho jali chytat. Po „slovení a zaklecování“ této divoké šelmy, jsme se vydali s velkou slávou domů.

Co následovalo v naší rodné vísce už netřeba rozebírat. Jen asi tolik: selátko jsme velmi humánně sprovodili ze světa, co mělo být vypito, se vypilo a velmi vydařené sobotě byl konec.

• Kompletní foto
• Video